O mě

Rok 1994 byl pro mě zlomový, nemoc blízkého člověka a jeho náslédná léčba v nemocnici mě donutila podívat se na život jiným pohledem, než tím materiálním, který do té doby byl pro mě prioritou. Hledání jiné pomoci, než té lékařské mě dovedlo k poznání , že všechno souvisí se vším...

Vydala jsem se na dlouhou cestu a stále se mi daří po ní pokračovat, někdy jdu velmi pomalu,občas zakopnu, jindy mám pocit, že letím,  jindy jen stojím,  rozhlížím se a čekám až naberu sílu jít dál, občas i zabloudím, ale zase najdu cestu zpátky a je pravdou, že už nebloudím tak často, jako na začátku...

Ta cesta je cesta poznání a uzdravení, každý jsme na ni sám, ale je posilující mít kolem sebe přátele, učitele, guru. Neni podstatné jak je nazýváme, jsou to Ti, kteří Vám pomohou vstát, podají ruku, ukáží směr... několik takových jsem potkala a jsem za ně vděčná. Nebudu se rozepisovat o všech, ale je jeden člověk o kterém se musím zmínit, moje učitelka a přítelkyně  Jaroslava Nezvalová-Zavřelová. Jí vděčím za to, že byla tím prvním ukazatelem a světlem na mojí cestě ...

Po dlouhé práci na sobě, která zdaleka nekončí, spíš naopak :-) jsem se dostala až ke speciálním dětem a práci s nimi a jejich rodiči. Speciální děti jsou diagnostikovány jako autisté ,mentálně retardovaní, ADHD, hyperaktivní atd.  Já je příjmám jako zázrak...Zázrak, který nás učí jak se dívat  na svět s úsměvem a s láskou. Radovat se z každé maličkosti a nebrat si nic osobně. Bohužel okolí není vždy nakloněno otevřenosti a bezprostřední upřímnosti, kterou tyto specielní děti v sobě mají ve veliké míře. Někdy je potřeba pro děti i jejich rodiče najít přijatelný kompromis pro tento svět. Úžasná metoda SON-RISE, pevné objetí a další terapie Jemným dotekem ukázali,  jak se dá těmto dětem pomoci překonat propast a vybudovat most mezi jejich a našim světem.

V dnešním hektickém a uspěchaném světě nemáme čas se zastavit a podívat se kolem sebe. Neustále se ženeme někam, za něčím. Nevnímáme signály našeho těla, přecházíme mrknutím oka bolest, stres, únavu. S údivem pak sledujeme, že tělo nás začíná zrazovat, bolí a někdy i onemocní. V tuto chvílí saháme po lécích, rychlé úlevě pro nás, ale už nenasloucháme svému tělu, které se snaží nám něco sdělit ... A přitom stačí tak málo.

Každý máme v sobě dar léčení a uzdravování . Jen je potřeba naslouchat , slyšet a věřit. Někdy pod náporem životních zkoušek, událostí, emocí, stresu, nemoci, už nejsme schopni si na tento dar vzpomenout. Ale stačí impuls, informace, setkání a začneme si vzpomínat, naše tělo ví a pokud našemu tělu dáme ty správné impulsy,  vzpomene si a my s ním ...

Pokud pro Vás bude impulsem právě terapie Jemným dotekem, pod kterou se souhrně skrývá Bioenergetika - práce s tělem a emocemi. Dech a dechové terapie. Kraniosakrální biodynamika. Reki a další terapie, které jsem se Vám snažila ve stručnosti přiblížit, tak to opravdu nevím. Ale jestli jste něco ucítili při čtení těchto řádků, nebo jen cítíte zvědavost, chcete se na něco zeptat, naváhejte prosím a oslovte mě. Těším se na setkání s Vámi.

VŠECHNO SOUVISÍ SE VŠÍM...